Okliky co dávají smysl
Nejstarší waldorfská škola ve Švýcarsku se stále vyvíjí. Potřebuje nové prostory: jídelnu, další tělocvičnu, dílny a učebny pro přírodovědné předměty. Jak vhodně rozšířit výraznou betonovou stavbu ze 60. let, aniž by ztratila svůj charakter?
Od první skici až po stavební připravenost jsme investora provázeli po dobu osmi let. Cesta vedla od původní představy centrálně umístěné jídelny zapuštěné do svahu, která se ukázala jako geologicky i ekonomicky nerealizovatelná, k pětipodlažní přístavbě s minimálními nároky na zastavěnou plochu.
Od původně ortogonální dřevostavby jsme se posunuli k betonové budově navazující na tradici organické architektury. Rytmizací fasády navazuje na stávající objekt a projevuje mu respekt. Volnější tvarování jí dodává měkčí výraz a propojuje ji s krajinou. Sloupově-desková konstrukce umožňuje flexibilní uspořádání prostor a tím i sociální udržitelnost. Potřeby školy se totiž v budoucnu jistě opět změní.
Zvláštní radost nám přinášejí tři skutečnosti: dodržení rozpočtového stropu ve výši 20,8 milionu CHF, minimální omezení školního provozu během výstavby a úspěšná spolupráce s vybranými specialisty z naší sítě. Návrh fasády vznikl ve spolupráci s umělkyní Andreou Wolfensberger a barevná koncepce je výsledkem spolupráce s Christine Dürr ze studia farbton&format. Volba barevných materiálů vznikla společně s malíři Rudolf Steiner Schule Basel.
Projektový tým: Christoph Standke, Volker Ihm, Wouter Homs, Axel Eichler, Mareike Krautzig, Judith Funke, Rahel Dürmüller, Ondrej Soukup, Stefanie Dose, Tonanzin Schindler, Anna Durand-Hilfiker, Juli Poltera, Miika Henrich, Jenny Grandjean, Andor Geller
Fotografie © Barbara Bühler Fotografie
No items found.
No items found.
